-A A +A

Jste zde

Hepatitida A, B, C

Virová hepatitida

Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".

Virová hepatitida (též infekční hepatitida, lidově známá jako infekční žloutenka) je onemocnění člověka a zvířat způsobující zánět jater. Původcem nemoci jsou viry z různých čeledí. Výskyt nemoci je v české populaci zhruba 2,5 %. Někdy je infekce chybně označována jako žloutenka, což je ovšem jen symptom, který hepatitidu může a nemusí doprovázet a zároveň může doprovázet řadu jiných onemocnění, zejm. jater, žlučníku a slinivky břišní.

Akutní virové hepatitidy jsou v naprosté většině přpadů onemocněním s dobrou prognózou. Naopak důsledky chronických infekcí viry hepatitidy B (HBV), hepatitidy C (HCV) a hepatitidy D (HDV) mohou být velmi závažné a významně ovlivňovat kvalitu a délku života nemocných. Chronické hepatitidy B a C jsou v celosvětovém měřítku nejčastějšími příčinami jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu, které jsou zatíženy vysokým stupněm nebezpečí úmrtí.

V současné době je obecně uznáváno 5 druhů infekčních hepatitid: A, B, C, D a E. Hepatitidu A, B, C řadíme do chorobných stavů, které mají výrazně interdisciplinární charakter. Jedná se o soubor nemocí, které jsou způsobeny selháváním a postižením jater. Jedná se o nemoc kterou je možné přenášet sexuální aktivitou.

Faktory zvyšující pravděpodobnost onemocnění hepatitidou

  • nedostatečná hygiena (A, E)
  • intravenózní užívání drog (B, C, D)
  • promiskuita (B, C, D)
  • promiskuitní praktikování análního sexu (A, B, C, D, E)
  • další pohlavní choroby (B, C, D)
  • práce ve zdravotnictví (A, B, C, D)
  • infuze (do roku 1992) C

 

Hepatitida A

Hepatitida A je akutní infekční onemocnění, které postihuje játra a jeho průvodním jevem je často žloutenka. Je způsobeno RNA virem hepatitidy A (HAV) z rodiny Picornaviridae. Přenáší se zejména fekálně-orální cestou (označována laicky jako nemoc špinavých rukou), ostatní druhy přenosu jsou vzácné. U hepatitidy A nebyl prokázán přechod do chronického stádia.

Je známé, že žloutenka, tedy "Hepatitida A" se přenáší zejména fekálně-orální cestou. Pro infikaci pak stačí nedostatečná hygiena po kontaminaci například při kontaktu ruky dotekem na kliku nebo splachovadlo WC, které předtím použil nakažený uživatel WC. Nedostatečné umytí rukou a jejich případná desinfekce antibakteriálním mýdlem pak při konzumaci potryvin nebo při kontaktu ruky s ústy zajistí přenos nákazy do trávícího traktu. Infekce žloutenky je velmi závažné onemocnění které může mít trvalé následky v podobě poškození jater. Projevuje se většinou mezi 15 a 45 dnem od nákazy. Příznaky hepatitidy mohou být tmavá moč a světlá stolice, zažloutlá bělma a kůže, celková únava a další. Tyto symptomy se však nemusí prakticky vůbec projevit. Zvláště u dětí a mladých lidí se často stává, že nemoc vůbec nezaregistrují a přechodí ji. Zrádné je, že příznaky hepatitidy typu A jsou v první fázi onemocnění podobné chřipce: jde zejména o nevolnost, únavu, teplotu a bolesti břicha. Někdy je infekce dokonce úplně bez příznaků, a takto "imuní" přenašeč pak virem ohrožuje další osoby. Pro dobrou regeneraci jater je nutné po dobu zánětu striktně dodržovat alkoholovou abstinenci. Léčba trvá tři měsíce a dietu je nutné dodržovat minimálně rok. Proti hepatitidě A se lze nechat očkovat.

Hepatitida B

Hepatitida B je další z infekčních hepatitid. Je způsoben DNA virem hepatitidy B (HBV). Může být jak akutní, tak chronická. Je velmi snadno přenosná tělesnými tekutinami (sliny, krev, sperma, poševní sekret). Nebezpečí nákazy představují také nekvalitní tetovací a piercingová studia. Hepatitidou B bylo nebo je infikováno přes 2 miliardy lidí. Proti hepatitidě B lze očkovat, od roku 2000 se proti ní v České republice očkují děti plošně.

Hepatitida B se vyskytuje také u kachen a hus.

Hepatitida C

Hepatitida C je přenosná především krví. V literatuře jsou jako alternativní formy přenosu popsány pohlavní styk a přenos z matky na plod. Často se však ve skutečnosti jedná zase o přenos krví, neboť k přenosu dochází pouze v případech, kdy během sexu resp. porodu dochází ke krvavým poraněním na obou stranách a krev obou lidí se mísí. K epidemickému rozšíření hepatitidy C došlo v Egyptě, kde se nakazilo obrovské množství lidí (až 20 % populace) při plošném očkování lidí proti schistosomóze nesterilními jehlami.

Hepatitida C se v 70 – 85 % případů stává chronickou. Virus patří do skupiny RNA virů Flaviviridae a obecně se označuje jako virus hepatitidy C (HCV). Hepatitidou C trpí asi 170 miliónů lidí po celém světě.

Jedná se o nebezpečnou chorobu, která má však ve velké většině případů velmi pomalou progresi. Než se zánět jater rozvine do podoby, která by člověka ohrožovala na životě mohou uplynout i desítky let. Velký vliv na stav jater má životospráva pacienta. Pokud se vyhýbá alkoholu a přepáleným tukům, probíhá nemoc takřka asymptomaticky. Proti hepatitidě C nelze očkovat.

Jak je možné, že virus zůstával celá léta bez povšimnutí, a pak najednou vyvolal epidemii? Pro vysvětlení je potřeba uvědomit si způsob přenosu viru a připomenout historii. Virus se přenáší převážně nakaženou krví. První obrovskou rizikovou skupinu tedy tvoří pacienti, kteří podstoupili transfuzi krve. Druhou reprezentují uživatelé nitrožilních drog. Do čtyřicátých let 20. století se krevní transfuze prováděly jen ojediněle. Jejich široké rozšíření si vynutila až zranění druhé světové války. S dalším vývojem medicíny se krevní transfuze staly rutinně prováděným výkonem. Šedesátá léta ve znamení společenské revoluce přinesla masivní rozšíření uživatelů drog. Používání společné jehly několika lidmi bylo běžným jevem. Pozvolný nástup onemocnění a jeho vleklý průběh s minimem viditelných příznaků způsobují, že se mnoho pacientů z této generace dozvídá o své chorobě až dnes... Od roku 1992 jsou dárci krve (a jejich darovaná krev) testováni na virus hepatitidy a proto by již k rozšiřováné nákazy cestou transfuze nemělo docházet.

Hepatitida C není jen další obyčejná "žloutenka". Pozornost věnovaná viru HIV a jím vyvolanému onemocnění AIDS ne zcela právem odsunula hepatitidu C na okraj zájmu veřejnosti. Hepatitida C se však stává velkým zdravotním problémem dneška. Její chronickou formou trpí podle odhadů přes 175 milionů lidí na celém světě – to jsou přibližně 3 % světové populace. Svým výskytem je hepatitida C například v USA rozšířenější než infekce virem HIV.

Česká republika patří mezi státy s relativně nízkým výskytem hepatitidy C. Ze statistik vyplývá, že virem hepatitidy C (HCV) jsou infikovány přibližně 0,2 procenta naší populace. V praxi to znamená, že nemocí trpí každý pětistý občan naší republiky. V budoucnu se však očekává strmý nárůst. V roce 1993 bylo hlášeno 158 nových případů hepatitidy C, v roce 2003 jich bylo 846 a v roce 2006 už 1012. Kolik nakažených se pohybuje po světě bez diagnózy, však lze jen těžko odhadnout. Hepatitida C se nejčastěji vyskytuje v rizikových skupinách, jejichž členové z naprosté většiny nejsou vyšetřeni.

Hepatitida D

Hepatitida D je způsobena RNA virem hepatitidy Hepatitis delta (D) virus (HDV) a v České republice se prakticky nevyskytuje. Vždy je vázán na přítomnost viru hepatitidy B. Prevencí a léčbou je očkování proti hepatitidě B.

Hepatitida E

Hepatitida E je způsobena RNA virem hepatitidy E (HEV) ze skupiny Hepeviridae a má podobné příznaky jako hepatitida A. Její průběh může být bouřlivý, například u těhotných žen. Vyskytuje se především v rozvojovém světě a do České republiky ji velmi vzácně zavlečou cestovatelé. Proti hepatitidě E existuje od roku 2012 vakcína vyráběná čínskou společností.

 

Léčba

Léčba infekčních hepatitid je obecně složitá. Hepatitidou B bylo nebo je infikováno přes 2 miliardy lidí, hepatitidou C trpí asi 170 miliónů lidí po celém světě.

V akutní fázi je důležité držet dietu a zcela se vyvarovat alkoholu a přepálených tuků. Pacientům se podávají vitamíny, flavobion, lipovitan, esenciale a odvar z ostropeřce mariánského. V chronické fázi se kromě vitamínů a diet používá také léčba interferonem a pegylovaným interferonem často v kombinaci s ribavirinem. Interferon je bílkovina produkovaná buňkami našeho imunitního systému, aby bránila množení virů v buňkách. Pokud se podává ve velkých dávkách, je schopen viry i likvidovat. Léky ale mají nepříznivé vedlejší účinky.

  • Proti hepatitidě A lze očkovat.
  • Proti hepatitidě B lze očkovat, od roku 2000 se proti ní v České republice očkují děti plošně.
  • Proti hepatitidě C nelze očkovat.
  • Prevencí a léčbou hepatiridy D je očkování proti hepatitidě B
  • Proti hepatitidě E existuje od roku 2012 vakcína vyráběná čínskou společností.

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Povinnost hlášení infekce

Infekce podléhá povinnému epidemiologickému hlášení.

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje:

(AK)(Z)(L)