-A A +A

Jste zde

Herpes simplex (opar)

Herpes simplex (opar)

Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".

Herpes simplex (etiologie Herpes virus l, 2, obecně opar) probíhá s typickými kožními, neurologickými, urologickými, gynekologickými symptomy podle lokalizace výskytu. Konkrétní prevence na opary bohužel neexistuje.

Herpes virus l
Hrubá orientace klasifikace je typ 1 s výskytem v horní polovině těla.

Herpes virus 2
Typ 2 převážně způsobuje infekci v perigenitální krajině.

Opar je běžně rozšířený zdravotní problém...

S virem oparu (herpes simplex) se formou "primoinfekce" setká do více než 95 procent populace. Po nákaze touto infekcí už virus zůstává v nervových zakončeních těla a kdykoliv se může znovu aktivovat. Jedná se o celoživotní zátěž, která se v různé míře projevuje většinou v souvislosti s oslabenou imunitou, napětím, stresem, nepřiměřenou zátěží těla nebo psychiky. Opar často souvisí s nějakým virové onemocnění v těle a často se tak stává průvodním jevem jiného zdravotního problému. Někteří ho vnímají v souvislosti s prochladnutím nebo "ofouknutím" chladným vzduchem. Lidé, kteří "na něj trpí" a setkávají se s ním často nebo dokonce pravidelně, už dopředu poznají, kdy se jeho nástup zase blíží. Vir se podél nervu projeví ve formě bolestivého defektu na kůži, kterému se lidově říká "opar".  Tento defekt se může objevit kdekoliv na těle, nejčastěji však na rtu nebo nad rtem. Mezi jeho "klasické" projevy patří zčervenání kůže, vznik mokvající ranky, bolest, nepříjemné svědění, pálení, pichlavá bolest... Na tváři nebo zváště na rtu a jeho okolí je dobře viditelný a ve spojení s bolestí je o to více nepříjemnou dermatologickou komplikací. 

Ve fázi mokvající ranky se velmi snadno přenáší na další osobu. V této době je silně nakažlivý a snadno se může rozšiřovat například líbáním...

Rozšíření a léčba

Při pravidelné nebo časté tvorbě oparů je vhodné nechat se vyšetřit na imunologii. Afinita ke vzniku oparů totiž může přímo souviset s oslabenou imunitu sníženou schopnost odolávat virovým infekcím. Léčba se provádí acyklovirem v lokální, perorální nebo intravenózní formě podle závažnosti postižených sliznic. Spočívá hlavně v aplikaci místních i celkových antivirotických přípravků. U opakujících se výsevů oparu hlavně s uzlinovou reakcí a celkovou alterací se doporučuje profylaktická léčba, která by měla trvat několik měsíců. Dávkování acykloviru je v tom případě zcela individuální.

První dva až tři dny, kdy se opar projevuje jako mokvající ranka se doporučuje postižené místo vysušovat. K zakoupení v lékárnách jsou k dostání náplasti, gely nebo krémy obsahující antivirové látky, dezinfekční či antibakteriální roztoky. Jakmile se na mokvající rance vytvoří strup, je potřeba postižené místo ošetřovat přibližně sedm až deset dnů. Pak dojde k postupnému odhojení a projevy oparu zeslábnou a navenek zmizí. Problémem je, že na rtu je strup lehce zranitelný a neustáje je namáhaný a proto často praská a ranka bolí a krvácí... Proto se ve fázi odhojování strupu doporučuje postižené místo pravidelně promazávat nejen léčivými přípravky, ale i lojem nebo jinak.

Vzhledem k tomu, že opar je dobře viditelný, zvláště tehdy, když se projeví na rtu nebo v jeho okolí, má s jeho nákazou řada lidí i psychické problémy. Jednak bolí, ale také "hyzdí"... a to řada lidí těžko zvládá...

Zamaskovat opar tak, aby nebyl vidět je jednak obtížné, ale také nevhodné. Aby se co nejdříve vyléčil "potřebuje klid, léky a vzduch". Proto není vhodné ho nějak maskovat. Rozhodně není vhodné ho překrývat jakoukoli vrstvou například pomocí make-upe nebo jiných přípravků. To platí jak pro ženy, tak i pro muže. Ženy by navíc měly v době léčby oparu vynechat líčení nebo používání rtěnky.

V souvislosti se sexem je riziko přenosu nejvyšší v období počátků jeho projevů, tedy v období dokud se na mokvající rance nevytvoří celistvý strup. Nejčastěji pak přenos viru Herpes simplex hrozí při líbání, ale také při kontaktu nakaženého místa s jinými částmi těla partnera nebo partnerky. Z tohoto pohledu je nejvíce rizikový orální sex.

Povinnost hlášení infekce

Infekce nepodléhá povinnému epidemiologickému hlášení.

 

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje:

(AK)(Z)(L)