-A A +A

Jste zde

Jaké bývají důvody pro manželství

Volné pokračování článků "Vztahy mezi lidmi", "Manželství".

Manželství je pro partnery důležitým životním krokem, kterým stvrzují svou lásku a oddanost jeden druhému. Dá se předpokládat, že partneři do msnžrlství vstupují s pocitem, že právě to jejich vydrží. Bohužel dnešní rozvodové statistiky jsou neúprosné a dokládají něco jiného. Rozvodovost ve světě i u nás stále stoupá a jedná se spíše o zhoršující se trend. Důvodů, proč se rozpadají manželství je mnoho a jsou hodně závislé na osobnostech partnerů. Nejčastěji uváděný důvod jsou "nepřekonatelné rozpory" partnerů nebo nevěra.
 

Jaké jsou tedy nejčastější důvody pro uzavření manželství?

Od nepaměti jsou uváděny dva základní důvody pro uzavření manželství:

  • z lásky
  • z rozumu

V dřívější době to byla i celá řada jiných důvodů

  • zvětšení mocenského vlivu zúčastněných rodin
  • náboženské důvody
  • sňatky v zájmových skupinách a sektách
  • zabránění vendety (pomsty v rámci rodin)
  • sňatky po "zneuctění"
  • majetkové důvody - sloučení majetku rodin
  • získání šlechtického, nebo jiného titulu
  • získání dědice rodového majetku
  • posílení vlivu na trhu, v průmyslu, nebo zemědělství
  • únik z chudoby
  • únik z rodiny
  • získání postavení ve společnosti
  • stát se manželstvím více důvěryhodný
  • získat ve společnosti statut vdané manželky, nebo ženatého muže a nevyčnívat tak ze společnosti
  • a další ....

Bylo by asi hloupé si myslet, že dřívější důvody pro uzavírání manželství nenajdete i v dnešní době.

Orientace lidí na materiální hodnoty a postavení ve společnosti jsou i dnes dost silným argumentem při zvažování uzavření manželství. Určitě to není obecný jev, vyskytuje se však poměrně často..

V dnešní době se sice ve vztazích hodně změnilo, ale zůstává otázkou, zda k lepšímu. V každém případě dochází na základě společenských změn a změn životních životních hodnot a priorit, ke změnám důvodů pro uzavírání manželství.

Manželství jako výsledek společného bydlení

V posledních desetiletích nastala významná změna v nahlížení na předmanželský sex, společné bydlení "na zkoušku" a na vztahy přítele s přítelkyní. Stejně tak se změnil pohled na nesezdané páry žijící ve vztahu "na hromádce" se společnými i cizími dětmi. Dříve svobodná matky se dnes stává běžnou formou výchovy dětí. Ztráta určitých morálních hodnot však přináší dopady i do vztahů pro budoucí generace. Stále častěji se setkáte s názorem, že ta to, aby spolu dva lidé žili nepotřebují úřední ani církevní požehnání. Málokdo to však myslí tak, jak to říká.

Společné soužití partnerů před svatbou je něčím, co se dříve bylo něčím výjimečným a dost odsuzovaným. Dnes se jedná o téměř samozřejmou věc, kdy se argumentuje tím, že tak mají partneři čas lépe poznat a vyzkoušet si, jak jim vztah bude vyhovovat. Co za problémy takovéto řešení přináší si však většina partnerů neuvědomuje, nebo ani nechce uvědomit. Pokud se jedná o krátkodobé soužití v řádu několika měsíců před svatbou, není to dostatečná doba, aby partneři zažili všechny možné problémy, které společné soužití přináší.

Když už přijmeme myšlenku, že společné bydlení a soužití partnerů před svatbou je vhodnou přípravou na manželství, řekněme si, co takovýto vztah čeká.

Pokud už se partneři rozhodnou pro svatbu po několikaměsíčním bydlení v jedné domácnosti, pak tím nic moc nezískají. Problémy v soužití většinou nastávají po odeznění zamilovanosti, tedy řádově po dvou letech společného života, kdy láska a zamilovanost se mění na vztah dvou lidí. Pokud tedy partneři chtějí svůj vztah začít společným soužitím, bude potřeba minimálně roční až dvouleté zásnubní doby, která prověří jejich stávající vztah. Měli by si dát čas, aby nic neuspěchali, ale ani to jim nezaručí, že v následném manželství nebudou problémy a že se případně manželství i nerozpadne. Situací, které naruší i spokojená manželství bývá celá řada a mnohé se snad ani nedají předvídat.

Stále častěji se však stává, že soužití přetrvává po delší dobu i řádu roků. V takto dlouhodobém soužití pak hrozí situace, kdy jeden z partnerů začne společně strávenou dobu brát jako jakýsi závazek k tomu, že již přece musí být svatba. Tento pocit získávají především ženy, případně z pochopitelných důvodů, rodiče jednoho nebo obou partnerů. Nenásilně a nenápadně pak začne být vyvíjet tlak na jednoho z partnerů, v případě zásahu rodičů pak na oba partnery. Hlavním tématem se stává, kdy už bude svatba a mladí začnou žít v normálním manželství. Většinou to nejsou příliš příjemné hovory. Mezi partnery pak vzniká podezření, že ten druhý snad o manželství ani nejeví zájem. Už jen ten pocit případné bezmoci a beznaděje může být dostatečným důvodem pro ukončení vztahu. Dalším extrémem je, že partner pod tlakem a mnohdy ve snaze uklidnit situaci, nátlaku podlehne a s manželstvím bude souhlasit. Jenže to může být problém do budoucna. Když se pak vyskytnou problémy, nastane podvědomá reakce odporu a litosti nad rozhodnutím uzavření manželství. Vztahy se mohou rychle narušit a následná nevěra pak bývá velmi rychlým řešením, jak utéct z něčeho, co vlastně jeden z partnerů (ještě nebo vůbec) nechtěl.

Manželství z touhy toho druhého zachránit

Zachraňovat se dá prakticky od čehokoli. Zvláště ženy mají touhu zachraňovat svého přítele před nástrahami světa. Ať už je to kouření, obezita, nebo naopak nechutenství, přepracovanost, nebo naopak lenost, .....

Když si žena usmyslí, že svého partnera prostě musí zachránit, tak má mnohdy pocit, že nejlepší, co pro něj může udělat bude, že si ho vezme za manžela. Podobně samozřejmě mohou uvažovat i muži, ale ženy k takovémuto jednání mají větší sklony. Samostatnou kategorií je snaha zachránit partnera před alkoholem. Dost často je to i snaha zabránit partnerovi ve známostech uzavřením manželství, které je přece svaté a nedotknutelné a věrnost je jeho naprostou samozřejmostí!

Všechno se změní, až si mne vezme! Tak toto určitě napadlo nejednu ženu, která zažila partnerovu nevěru, nebo ví o jeho sklonu ke střídání partnerek. Doufá (je o tom skálopevně přesvědčena), že právě ona ho dokáže definitivně změnit. Bohužel většinou nedokáže. Považuje-li partner již před svatbou věrnost za něco, co mu nic neříká, jen těžko se změní, pokud on sám nebude chtít. Bude-li navíc do svatby donucen (z jakéhokoli důvodu), pak je více než pravděpodobné, že v nevěře uvidí formu příjemné změny a odreagování ve vztahu do kterého (snad ani) nechtěl. Ale pozor, mluvíme jen o mužích, ale žen se promiskuita týká prakticky jen v o něco menší míře.

Manželství nesmíte od počátku brát jako pokus, ze kterého, když se nepovede, jednoduše při prvních problémech odejdete nebo se rozvedete. Z právního hlediska je to samozřejmě možné. Následky si však někteří ponesou po celý život. Je těžké radit. Rozhodně však nevstupujte do manželství jen proto, že to po vás chce někdo jiný (partner nebo většinou rodiče). Jde o vaše rozhodnutí a případné následky budete muset řešit jenom vy. Velmi těžké rozhodování je v okamžiku, kdy je na cestě dítě. Pak již nerozhodujete jen o sobě, ale i o osudu vašeho potomka. Je nutné brát partnera jako sobě rovného, naučit se vzájemně sdílet a řešit pěkné i ty složité okamžiky v života. Naučte se respektovat jeden druhého a dělat kompromisy. A pokud se nakonec rozejdete, mějte na paměti, že i přes vaše nepříjemné zkušenosti, nikdo vám další manželství bez nevěry nezaručí.

Další variantou je manželství po dlouhodobém vztahu - z únavy. Prostě se vezmeme, co se dá dělat....

No a nejsmutnější variantou je stav, kdy, většinou žena, tak dlouho očekává, že si ji muž vezme, až se to nestane. Pak začne zvažovat, co pro ni bude lepší, zda odejít a zůstat sama, nebo zůstat a vědět, že se nic nezmění. Některé zůstanou, podřídí se a celý život pak mají pocit, že jim bylo ublíženo, až rezignují.

Do manželství mnohdy vstupují ženy s jiným očekáváním, jak muži

Společné soužití partnerů má mnohdy jiné důvody, než si oba dokáží přiznat. Je jasné, že takovéto hovory se vedou jen málokdy a to je chyba. Ženy většinou spojují představu manželství se založením rodiny, osamostatněním se od rodičů a budováním společné domácnosti, duchovních a materiálních hodnot. Stejně tak uvažuje i většina mužů. Muži jsou však ve formování svých představ o manželství výrazně opatrnější.

Ženy obecně předpokládají, že se budou jednou starat o domácnost, případně o děti. Mají mateřský instinkt a chtějí si vybudovat rodinné "hnízdo". V okamžiku, kdy tato situace nastane, jsou pak schopné se do nových rolí rychle dostat. Je jasné, že i zde mohou nastat problémy a že některé se této role v různé míře nedokáží zhostit. 

Problém s nalezením svého místa v manželství však mívají i muži. Někteří, většinou ti, kterým byla věnována přehnaná péče matky, začnou očekávat zajištění stejného komfortu života i od své manželky. Ne nadarmo se jim říká "mamínkové". V manželce pak často vidí někoho, kdo je tady pro něj a jsou rozčarovaní, když se manželka této roli brání. Problémů s integrací muže do rodiny může být samozřejmě mnohem více a manželství pro mnohé může být až velkou psychickou zátěží, kterou nemusí vždy zvládnout.

Asi nejhorší kombinací je stav, kdy se sejdou dva "mamínkové", jeden v sukních a druhý v kalhotách.

Ve vztahu před svatbou problémy nebyly. Komfort a plný servis zajišťovala většinou ochotně rodina na obou stranách. Oba partneři měli jistou volnost, danou péčí rodičů, možností bezproblémového bydlení, stravování a odpočinku. Rande a milostná setkání tak byly v podstatě setkáním dvou lidí bez společných problémů.

Po svatbě většinou partnerky, ale i okolí očekává, že především muž bude ten, který rodinu zajistí materiálně, postará se o bydlení, finanční zajištění, společenské akceptování atd. Jenže v reálném životě, s minimální podporou rodiny státem a obtížně zvládnutelnou podporou rodičů, se vše nemusí odehrávat podle společensky přijatelných představ.

Především otázka bydlení je dnes pro většinu mladých lidí velkým problémem. Pořízení domu, bytu, nebo alespoň podnájmu se stává problémem pro stále větší skupinu mladých manželství. Nedostatek financí, problémy s bydlením, vztahy k rodinám a další dříve neřešené otázky pak mohou být zdrojem problémů, které partneři dříve vůbec nemuseli řešit. Ne každý tuto novou situaci zvládá s nadhledem.

Častým zdrojem rozčarování je pak otázka dělení finančních zdrojů. Většinou jsou to muži, kteří v manželství mají problém dělit se o svůj příjem a předpokládají, že bude stačit přispívat na domácnost a většina jejich platu bude po zásluze jejich kapesným. Proto by tato otázka měla být řešena ještě dříve, než se v manželství stane zdrojem někdy neřešitelných vztahových problémů.

Před vstupem do manželství by si partneři měli základní otázky a zajištění společné rodiny v co nejširších souvislostech dobře uvědomit a pohovořit si o nich. Samotné uzavření manželství nic nevyřeší. Problémy určitě přijdou, je však možné se na ně připravit. Proto je nejvhodnější, když se oba partneři budou schopni v manželství o vše dělit, stejně tak i společně řešit problémy, pokud nastanou. Nesvalovat vinu na druhého, umět si i v těžkých chvílích udělat okamžik jen sami pro sebe. I v manželství pamatujte na to, že ten vedle vás je stále ten samý člověk, do kterého jste se zamilovali a kterého jste si vybrali za celoživotního partnera. Věnujte se jeden druhému a o vztah pečujte, jinak se z něj brzy stane rutina.

Dnešní doba mladým manželstvím není moc vstřícná. Novomanželské půjčky, finanční podpora mladých rodin z pozice státu, podpora bydlení, odpisy půjček za narozené děti, jsou v dnešní společnosti minulostí (o které se už oficiálně nemluví). Dopad je srozumitelný - klesá porodnost, rodiny mají méně dětí, populace stárne a hovoří se o nemožnosti uživit důchodce ....

"Tam, kde antikoncepce převládá nad koncepcí, to ani jinak dopadnout nemůže"!

 

Pro zasmání

Prej ses oženil. 
"Jo jo, oženil."
To musíš být šťastný.
"No, to musím!"

Manželé Novákovi se pohádali a teď spolu nemluví. Pan Novák proto svojí ženě večer napíše lísteček:
"Vzbuď mě zítra ráno v šest, jedu na služební cestu."
Ráno se probudí, kouká na hodinky - a ono devět! Vyskočí z postele a najednou vidí, na nočním stolku leží lísteček:
"Vstávej, už je šest pryč!"

(AK)(Z)(L)