-A A +A

Jste zde

Nymfomanie - nadměrná potřeba sexu u ženy

Nymfomanie - nadměrná potřeba sexu u ženy

Nymfomanky jsou ženy závislé na sexu. Proto velmi často vyhledávají příležitost mít pohlavní styk nebo prožívat nějakou sexuální aktivitu. Každý muž si určitě představuje, jaká by to byla výhra, kdyby jeho, ne tak "akční" žena byla nymfomanka. Jenže to by teprve poznal, co je to pravé "sexuální peklo"...

Nymfomanky nevyhledávají sex jen pro zábavu nebo potěšení. Žene je především nutkavá nekontrolovatelná touha uspokojit své sexuální potřeby. Žena této touze a trvale nenaplněné potřebě nemůže odolat. Ona nepotřebuje sex, aby její život byl naplněný pohodou, radostí a partnerským souzněním. Ona potřebuje sex, aby mohla žít!!! Podobně jako u mužů satyriáza, způsobuje ženám trpícím nymfomanií tato nemoc vážné osobní, vztahové, pracovní i společenské problémy. Z lékařského hlediska se dá říci, že je to neuróza spojená se sexem. Za nymfomanky jsou obvykle považovány ženy, které velmi milují sex. Bez sexu prostě nemohou být a proto ho neustále vyhledávají i když ví, že je to ničí. Nemohou si však pomoci. Realita je taková, že nymfomanie je nemoc, která ženě velmi komplikuje život a jejíž léčba je složitá a pomalá.

Celosvětově se jedná o zdravotní problém, kterým trpí asi tři procenta lidské populace.

Ujasnění pojmů

Sexualita není nemoc. Je to ta nejpřirozenější lidská potřeba, vyjádření touhy a lásky. Ve svých krajních projevech se však může stát problémem.

Hypersexualita je nadbytek sexuální touhy spojený s potřebou velmi intenzivního sexuálního života.

  • Hypersexualita, nadměrná potřeba sexu  se u žen označuje jako nymfomanie.
  • Hypersexualita, nadměrná potřeba sexu se u mužů označuje jako satyriáza.

Oba tyto pojmy v podstatě označují stav popisovaný jako zvýšení sexuálního pudu či sexuální energie. Není to nic výjimečného. V lidské sexualitě představuje jen jeden okraj Gaussovy křivky - tedy tu krajní oblast se zvýšenou potřebou sexu. Nedá se tedy říci, že by to byla úchylka, jedná se jen o odchylku od běžného středu potřeb běžné populace. Ta druhá krajní mez lidské sexuality se týká některých lidí, kteří necítí prakticky žádnou touhu nebo mají menší než malou potřebu sexu. Té malé nebo žádné sexuální touze se říká asexualita.

Hypersexualita není promiskuita

Pojem hypersexualita přímo svádí k tomu, aby se pod něj schovala promiskuita. Jenže tomu tak není. Hypersexualita je nemoc, porucha, která se musí léčit. Promiskuita je spíše porucha osobnosti, vědomé vyhledávání sexu, neúcta k partnerskému vztahu, lidem, kteří vám věří a konečně i neúcta k sobě samotnému. Promiskuitní jsou muži i ženy, kteří hypersexualitou netrpí. Promiskuitní lidé vyhledávají sexuální partnery i přes to, že sex je jim dostatečně dostupný. Oni však hledají především změnu, zábavu, vzrušení.

Hypersexualita ženy více souvisí s nezvládnutelnou potřebou snížit sexuální napětí častou masturbací nebo sledováním porna, než s vysokým počtem střídaných partnerů. Hypersexuální žena partnery nepotřebuje střídat. Ona je potřebuje mít najednou, aby všichni dohromady byli schopni uspokojit nebo alespoň snížit její sexuální napětí.

Jak poznat nymfomanii?

Diagnostika není, stejně jako v případě mužské hypersexuality - satyriázy, jednoduchá. Jelikož každý člověk má jinou potřebu četnosti pohlavních styků, je nutné naprosto individuálně posuzovat kde je hranice, kdy potřeba sexu přerůstá v nymfomanii. Pod označením. Intenzita nymfomanie, ženské závislost na sexu se může v průběhu času měnit. Žena závislá na sexu většinou pociťuje neodolatelnou touhu po pohlavním styku a proto se všechny její myšlenky točí jen kolem něj. Přestože se snaží tomuto pokušení odolat, ví, že se jí to nepodaří. Po uvolnění napětí po sexu má pocit prázdnoty a opovrhuje sama sebou. Stále si slibuje, že to bylo naposledy a že svůj život a chování dokáže ovládnout. Tyto sliby však přestávají být důležité v momentě, kdy jí něco opět připomene sex.

Nymfomanie může být vrozená, nebo se může objevit až později, často se projeví v období dospívání.

Satyriáza - nadměrná potřeba sexu u muže a nymfomanie - nadměrná potřeba sexu u ženy, se od sebe moc neliší. Příznaky a chování lidí trpících těmito sexuálními problémy se příliš neliší. Obě pohlaví jsou v neustálém sexuálním napětí a potřebují ho za každou cenu uvolnit nebo alespoň snížit. Nejčastější formy sexuálních aktivit jsou masturbace, klasický partnerská sex, masturbace spojená se sledováním pornografie, časté střídání sexuálních partnerů, návštěvy swingers klubů, vyhledávání sexu na zavolání nebo po internetu. Krajní mezí se stává i prostituce motivovaná ne penězi, ale uspokojení neuhasínající sexuální touhy.

Mezi hlavní projevy nymfomanie patří:

  • fascinování sexem ve všech jeho formách
  • časté sledování pornografie spojené se sebeukájením
  • nutkavá potřeba jakékoli sexuální aktivity s cílem snížit vnitřní psychické napětí
  • nutkavá potřeba sebeukájení, kterému žena nedokáže odolat
  • několikrát denně masturbují a to i v zaměstnání nebo na jiných méně obvyklých místech
  • potlačení sexuální touhy (pokus o její uspokojení) vyhledáváním častých sexuálních kontaktů
  • emocionální poruchy a psychické problémy
  • nízké sebevědomí
  • impulzivní chování
  • počet sexuálních partnerů nemusí být až tak velký
  • počet sexuálních partnerů se přizpůsobuje nutkání k uspokojení sexuální potřeby
  • většinou se jedná o více partnerů najednou
  • strach z emocionálního zapojení se do vztahu
  • sex je především pro uspokojení potřeby
  • prožitý orgasmus problém řeší jen na chvíli
  • obtížné zvládání stresových situací
  • sexuální obtěžování nebo zneužívání
  • zvyšování iniciace pohlavního styku s partnerem
  • frustrace z nedostatečně prožívaného sexuálního uspokojení
  • deprese z toho, že se sexuální touhy vymykají kontrole

Rizika nymfomanie

Nymfomanie, stejně jako každá jiná závislost, značně ovlivňuje osobnost člověka. Osobní život se podřizuje především sexu a nutkání uspokojit nadměrnou touhu po něm. Takový člověk není většinou schopen fungovat ve zdravém vztahu a vytvořit trvalé citové pouto. Rovněž je narušeno potěšení ze sexu, protože to není sex z lásky, ale slouží především k pohlavnímu uspokojení. Častokrát trpí nejen jejich osobní život a pracovní život, ale i rodinný život protože některé tyto ženy nejsou schopny běžného rodinného života, péče o rodinu a děti. Mnohdy nedokáží naplno plnit ani své pracovní povinnosti v zaměstnání.

Ve vztahu s nymfomankou partner prostě nestačí uspokojit její sexuální potřeby.

Mylný může být předpoklad, že tuto poruchu "vyléčí" skutečný cit, láska, vztah. Mnohdy je představa lidí, kteří stojí mimo taková, že trvalý vztah nebo manželství přinese očekávanou změnu chování, žena se zklidní a bude "normální". Někdy tomu začne dokonce věřit i ona sama. Bohužel předpoklad, že nymfomanka přestane pociťovat neustálou chuť na pohlavní styk nebo bude potřebovat sex pouze v trvalém vztahu, není správný. Nymfomanie je však duševní onemocnění a nevyléčí se samo od sebe. Manželství ho samo nevyřeší a jen přinese další problémy s porušováním partnerské věrnosti.

Pokud máte obavy nebo pochybnosti o svých sexuálních potřebách a tužbách, navštivte raději lékaře, sexuologa. Pokud tam bude fronta, tak chvíli počkejte....

Léčba nymfomanie

Diagnostika není, stejně jako v případě mužské hypersexuality, jednoduchá. Jelikož je u každého člověka četnost pohlavních styků naprosto individuální, není snadné stanovit, co je již příliš mnoho. Diagnostiku nymfomanie stanovuje sexuolog, psycholog nebo psychiatr (většinou společně), kteří se zabývají závislostmi. Je velmi obtížné stanovit, kde je hranice, kdy se jedná o ženu s větší sexuální touhou a kdy se jedná o stav, který je možné označit za nemoc, která vyžaduje léčbu. Rozhodně se nejedná o jednoduché posouzení a závěr bývá stanoven až po mnoha vyšetřeních a konzultacích mezi odborníky.

Nejčastěji je navržena individuální terapie. Někdy může být navržena i podpůrná léčba v rámci skupinové terapie. Celkové zbavení se sexuální závislosti vyžaduje důslednou sexuální abstinenci. Nejedná se o celoživotní abstinenci jako v případě alkoholiků. Aby nymfomanky mohly začít šťastný vztah a uspokojivý pohlavní život, měly by se zdržet pohlavního styku po dobu léčby, která může v některých případech trvat i několik let.

K léčbě se využívají psychoterapie, ale často se nasazuje i farmakologická léčba. Je to proto, že ženská hypersexualita může souviset i s jinými psychickými onemocněními a poruchami.

Každého asi napadne, že ideální by bylo, kdyby se v rámci léčby nebo běžného života, potkali dva podobně zaměření lidé - muž trpící satyriázou s nymfomankou. V takovém případě by mohl vzniknout z pohledu sexu ideální pár, kde by jejich další sexuální život byl naplněním hypersexuálních potřeb a úlevou pro oba.

 

Pro zasmání

Paní u sexuologa si stěžuje: "Co mám dělat pane doktore, manžel mě neuspokojí..." "Milostivá, já Vám mohu sice něco předepsat, ale koneckonců, pan manžel přece nemusí nic vědět, pořiďte si milence..." "Mám, pane doktore, nestačí..." "Milostivá, kde je řečeno, že ten milenec musí být jen jeden...?" "Mám jich deset a pořád je to málo..." "Tak dobře, já Vám předepíšu nějaké hormony a za 14 dnů přijďte..." Manželka přijde domů, vítězoslavně položí před manžela recept od doktora a povídá: "Vidíš, žádná kurva, nemocná jsem!"

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)