Jste zde

Ženská ejakulace - mokrý orgasmus

Ženská ejakulace - mokrý orgasmus

Volné pokračování článků "Sexuální vzrušení" a "Prožitek a orgasmus".

O ženské ejakulaci se toho mezi lidmi zadaleka neví tolik, jako o mužské.

Ženská ejakulace, jinak také squirting či mokrý orgasmus, je proces, při kterém některé ženy během vzrušení a při orgasmu vylučují tekutinu, která je dle chemického složení podobná semenné tekutině produkované při ejakulaci předstojnou žlázou (prostatou) u mužů.

Výzkumy prokázaly, že u žen tuto tekutinu produkují párové Skeneho žlázy (známé též jako parauretrální žlázy), jež se nachází po obou stranách vývodu močové trubice. U žen tato tekutina však neobsahuje spermie. Ženská ejakulace se nevyskytuje u každé ženy a podle sexuologa Jaroslava Zvěřiny se týká zhruba 20 % žen. Vzhledem k malé informovanosti žen i mužů o ženské ejakulaci ji mnohé ženy považují za únik moči. Ženská ejakulace je však něco naprosto jiného.

Výzkum ženské ejakulace

O ženské ejakulaci se zmiňují již Aristotelés a Galén, později se jí zabýval v roce 1672 nizozemský anatom Regnier de Graaf. Na dlouhou dobu se pat tato problematika přestala z filosofického i lékařského pohledu řešit. Opravdovému vědeckému výzkumu ženské ejakulace se v roce 2002 věnoval tým Emmanuela Jannini z italské Università degli Studi dell'Aquila. Na základě jejich výzkumu vyplynulo, že „za ženský ejakulát mohou tzv. "Skeneho žlázy", které mají tvar štěrbinky a jsou umístěny poblíž vyústění močové trubice a při sexuálním vzrušení se plní zvláštní tekutinou.

Janniniho studie se taktéž věnovala chemickému a mikrobiologickému složení ženského ejakulátu a na základě chemického složení vyvrátila, že by se jednalo o moč. Podle výzkumu "se v ženském ejakulátu objevuje glukóza, fruktóza a sacharóza, prostatické fosforečné kyseliny a také nízké množství močoviny a kreatininu."

Ženská ejakulace není pravidlem

Nedosahuje jí každá žena a ani přímo nesouvisí s kvalitou a intenzitou prožívání orgasmu. Také množství množství ejakulované tekutiny je naprosto individuální. Množství se může pohybovat od několika kapek až po viditelný výstřik tekutiny. Mnohdy tuto tekutinu ženy mohou zaměnit i za pocit většího zvlhnutí při orgasmu. Sexuolog Radim Uzel k objemu ženského ejakulátu uvádí: "Odborná literatura uvádí změření různého množství této tekutiny i u jedné ženy. Pravděpodobně záleží na délce sexuálního dráždění a na době předchozí sexuální abstinence, podobně jako u muže. Ženský ejakulát může představovat třeba jen několik sotva postřehnutelných kapek, někdy dosahuje objemu několika polévkových lžic, jindy třeba i půl až tři čtvrtě čajového šálku."

Prožitek při ženské ejakulaci

Je velmi těžké zjistit přesné statistiky o ženské ejakulaci. Mnoho žen se za ni, v případě, že ji prožily, sydí. Mají totiž pocit, že při orgasmu neudržely moč a proto o svém zážitku podvědomě nechtějí mluvit. Pokud se tedy prováděly anonymní výzkumy, pohyboval se počet žen, které mokrý orgasmus prožívají nebo zažily mezi  30–40 % žen. Při oficiálních výzkumech je toto číslo okolo 20% žen.

Mnoho žen o ženské ejakulaci nic neví a tak zvýšenou vlhkost při orgasmu považují za součást vzrušení a ani jí nepřikládají zvláštní význam.

I dnes se některé ženy, u kterých dochází k vyloučení většího množství tekutiny, se bez znalosti přirozené příčiny této události, obávají vzrušení a orgasmu, protože se stydí za reakci svého těla a považují se za nečisté. Svědčí to o malé informovanosti žen ale i mužů o přirozených reakcích těla na podněty při vzrušení a orgasmu.  Některé ženy "mokrý orgasmus" zažívají pravidelně, u jiných proběhne třeba jen jednou za život, a jsou ženy, jež pozorují cyklický vzorec, který souvisí s fázemi jejich menstruačního cyklu. Ženská ejakulace může být také zážitkem posledních týdnů těhotenství, což může souviset s tlakem dítěte na vnitřní pohlavní orgány ženy.

 

Poznámka

Galénův předpoklad vycházel z tehdejší představy, že se ve spermatu nachází zárodek celého budoucího organismu.
Aristoteles tvrdil, že ženský ejakulát neobsahuje zárodek budoucího organismu.
Nizozemský anatom Regnier de Graaf se přiklonil k Aristotelově tezi.

 

Literatura a zdroje

(AK)(Z)