Jste zde

HIV / AIDS

AIDS je smrtelná nemoc!

Volné pokračování článku "Sexuálně přenosné nemoci - pohlavní choroby".

AIDS je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV.
AIDS
řadíme do chorobných stavů, které mají výrazně interdisciplinární charakter. V případě AIDS je to soubor nemocí, které jsou způsobeny selháváním imunitního systému. Nemoc se přenáší sexuální aktivitou.

Historie nemoci

Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.

Rozšíření nemoci

Onemocnění patří nejnebezpečnější sexuálně přenosné infekci ve světě. WHO (Světová zdravotnická organizace) odhaduje, že v roce 2013 žije okolo 40 milionů lidí nakažených virem HIV. Jedná se o smrtelnou nemoc na kterou doposud nebyl vynalezen lék, který by ji definitivně vyléčil. Léčba je jen málo účinná, nákladná, velmi obtížná a zdlouhavá.Rozšíření nákazy virem HIV ve světě

Odhaduje se, že asi polovina lidí žijících s HIV stále neví, že jsou nakaženi a mnoho lidí ani nezná zdravotní stav svého partnera. WHO (Světová zdravotnická organizace) odhaduje, že na celém světě přitom skoro polovina všech HIV pozitivních lidí žije v dlouhodobých vztazích s HIV-negativními partnery. To je důvod, proč WHO doporučuje, aby v případě rizikového sexu jednoho z partnerů nechaly páry vyšetřit na HIV společně. Tady již nejde o prozrazení nebo utajení nevěry, tady jde o lidské životy. Pokud partneři půjdou na preventivní dobrovolné testování na HIV a jeden z nich bude pozitivní, bude jim nabídnuta léčba, poradenství a další prevence před nákazou druhého z partnerů. AIDS není něco, co se dá dlouhodobě utajit. Je to nemoc, kdy při promiskuitním jednání můžete dále zničit zdraví a životy mnoha lidem.

 

Povinnost hlášení infekce

Infekce podléhá povinnému epidemiologickému hlášení.

Definice AIDS podle WHO

V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako „AIDS-test“) vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:

  • alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV
  • kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans)
  • tuberkulóza plic nebo jiných orgánů
  • Kaposiho sarkom
  • neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda)
  • kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida), často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání
  • klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic, i bez etiologického potvrzení

Zjednodušená definice diagnostiky AIDS podle WHO vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.
Hlavní příznaky jsou alespoň 20% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc. Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celkové svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin. Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS.

Způsoby přenosu a prevence

  • Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví.

Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně. Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice). I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější.

Líbání rizikové být nemusí, tedy za předpokladu, že sliznice úst není poraněná. To se však nikdy vyloučit nedá...

Riziko možné nákazy virem HIV hrozí i při všech ostatních sexuálních praktikách, které se při sexu používají. Často se lidé videm HIV lidé nakazí při sexu s osobou u níž je nákaza v primární fázi, kdy o ní nemocná osoba ještě neví, a tedy neužívá léky.

Riziko nákazy zvyšuje střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu nebo Femidomu a to až o 80%. Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost viru. Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci. Během čekání na výsledky testů na pozitivitu viru HIV (tří měsíce od rizikového sexu) se chovejte tak, jako byste byli nakažení. V případě, že tak neučiníte, budete dále žít promiskuitním životem nebo nebudete používat při sexu kondom a nákaza se prokáže bude se jednat o trestný čin obecného ohrožení se všemi právními dopady pro vaši osobu.

Nové léčebné postupy mají slibné výsledky co se týče zpomalení postupu onemocnění AIDS, ale nejúčinnější metodou proti rostoucí epidemii zůstává prevence. Mezi doporučení pro prevenci sexuálního přenosu HIV patří sexuální abstinence, dlouhodobý monogamní vztah s nenakaženým partnerem, omezený počet životních partnerů a použití kondomu pro každý pohlavní styk bez výjimek. Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Riziko přenosu je asi 2%. Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace. Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví. Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

  • Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.


 

Inkubační doba infekce HIV

Inkubační doba nemoci je 3–8 týdnů, po které se objevují příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Diagnóza

Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi. Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze. Obvyklá doba do nástupu protilátek je 4 - 6 týdnů, dříve, již po dvou týdnech po infekci, lze přítomnost HIV verifikovat průkazem antigenu p24. Přibližně po týdnu po projevení infekce je pozitivní reakce PCR.

Léčení a prognóza

Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Nejúčinnější je v současné době použití antiretrovirových virostatik v režimu tzv. kombinované antiretrovirové terapie, ve stadiu AIDS je součástí léčby také potlačování oportunních infekcí. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil. Tým vedený Kristinou Allers z Charité v Berlíně publikoval v roce 2010 nález pravděpodobného odstranění (3,5 roku po terapii je pacient bez známek přítomnosti viru) viru z těla pacienta. Jednalo se však o vedlejší efekt terapie akutní myeloidní leukémie spočívající v transplantaci kmenových buněk.

Důsledky pandemie AIDS

Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Většina, asi 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe. V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigerii a Indii. Díky masové imigraci se epidemie ve velkém šíří i do Evropy a USA. Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost. Jedním z důsledků pandemie jsou také miliony dětí bez rodičů – tzv. sirotci AIDS (AIDS orphans), kterých je jen v Africe 12 milionů. Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů nebo milenců.

Na řešení problému má velký vliv přístup vlád jednotlivých zemí. V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat.  V řadě zemí je HIV/AIDS společensky neúnosné stigma a lidé svou nemoc tají. Proto se vlády zaměřují na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky. V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci. Antiretrovirální léky jsou však velmi drahé. Léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí.

Jeden z názorů na rozšíření AIDS je ten, že "HIV je vlastně velmi důmyslný způsob, jak redukovat a udržet v přijatelném rozsahu lidskou populaci". Virus který se šíří tím, čemu lidé nedokáží odolat. To znamená že i když jsou si lidé vědomi hrozby, stejně riziko podstupují a nákazu tak šíří dál. Pokud je to cesta, jak příroda chce udržet lidskou populaci v přijatelných mezích, pak je to od ní prostě geniální..." S tímto názorem sice nesouhlasím, ale přesto jej uvádím pro dokreslení toho, že virus se šíří i přes to, že lidé o jeho nebezpečí moc dobře ví...


 

Kdy jít na test HIV?

Je naprosto jedno, zda jste muž nebo žena, mladý nebo starý, chytrý nebo hloupý .... Rizikový sex, váhání, obavy, panika .... Tak zhruba vypadá rozhodovací proces lidí, kteří si po sexu s neznámou osobou uvědomili, že jejich lehkovážnost nemusí zůstat bez následků. Pokud jste se do podobné situace dostali, pak je obava a strach z HIV na místě.

Rozhodně však nepanikařte. Nyní je před vámi období zhruba tří měsíců, kdy se se svými obavami budete muset vypořádat a zvládnout je. Vzhledem k tomu, že inkubační doba nemoci je 3–8 týdnů, po které se teprve objevují příznaky akutní infekce HIV, nemá smysl okamžitě vyhledat lékaře nebo navštívit hygienickou stanici a žádat o provedení testu na HIV.

Dokud neproběhne inkubační doba, jsou výsledky testů neprokazatelné a nepřesné. Test na HIV má opravdu smysl až po minimálně 8 týdnech, lépe třech měsících od náhodného nechráněného styku. Teprve po této době se v těle nakaženého začnou tvořit protilátky, díky kterým bude možné zjistit, zda je virus HIV v těle přítomen. Rozhodně by bylo vhodné vyvarovat se po tuto dobu dalším sexuálním stykům s jinými lidmi. Ani kondom nemusí být naprosto dokonalou ochranou a pokud vám na vašich blízkých záleží, pak se raději sexu zdržte. Chovejte se tak, jako by jste byli virem HIV nakaženi! Teprve až testy HIV po uplynutí inkubační doby cca 3 měsíců prokáží, že se nákaza ve vašem těle nenachází, můžete začít "bez obav" sexuálním životem. Tato zkušenost vás však na dlouhou dobu pravděpodobně zbaví touhy riskovat.

 

Poznámka:

AIDS - etiologie HIV O, 1, 2 virus
AIDS, z anglického     Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome
             česky              Syndrom získaného selhání imunity
             francouzsky:  Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA

Články s podobnou tematikou

Literatura a zdroje

(AK)(Z)(L)